Roky jdou dál (Netto) ^GTenkrát nad ránem ^Emiv modři sluneční ^Dv závoji, jak pad^Glej sníh Vůně r^Emiůží, tisíc přá^Dní ^Ca kolem nás jen ^Dsmích. ^GZnámou píseň^Emi na kůru ^Dtajemnej hlas ^Gpěl, jako^Emi malej kluk já v^D tý chvíli se před^C oltářem ch^Gvěl ®: Roky^Emi jdou dál, roky jdou dál, čas hr^Dany svál, dým se rozplý^Cvá, jak si s^D ním vítr hrál.^G Vzpomínkám^Emi svým, vzpomínkám svým, nedávám ^Dspát, že čas hrany ^Csvál, nedáv^Dám znát.^G Jak jsem předeslal, rok se s rokem vzal a za pár let jich bylo víc, náruč růží láskou piplanejch, nechtěla snad nic. Každej den doušek z pramene sůl těm lístkům sílu dá, všední den na pouti křížový jako test teď sílu má. Dneska nad ránem v modři sluneční v závoji, jak temnej stín, jako tehdá někdo píseň hrál a já tu zase stál, jenže byl jsem sám a všední den byl by svátečním dvoji jediní střídá samota v proudu smutečním.