Na co je tu láska, ptáte se zrovna asi jako já, i když to taky asi nevíte a možná vědět nechcete, protože jste ji taky nepoznali. Možná jste o ní slyšeli, když jste poslouchali Hanku Zagorovou, nebo na hřbitově když jste cítili studený kámen smutku pod sebou na zádech a milovali jste se na něm. Ale to je láska? To je láska bez lásky. A tak se ptám: Na co je tu láska? Na hovno a na nic. Nebo být intelektuál, kterej si každej večer vyleze na balkón v 17 patře na sídlišti, dá si vedle sebe knížku, která se jmenuje Nana, medituje o zvuku aut a tramvají pod sebou a onanuje. Ale to taky není láska. Dneska bývá láska buď to kvůli penězům, nebo-li od srdce. Ale tak se musí i cítit, lenže ji nikdo nemůže cítit, když jim o ní nikdo neřekl, lebo ji sám nepoznaj na vlastní srdce a tak o ní málokdo ví. Na diskotéce když si vždy nájde \"toho pravého\", i když je to zdraví z hlediska zdravotního, možná ji to ničí. A tak o ní dumám a přemýšlím, kam se jenom schovala, protože jinak bych byl nucen suše konstatovat: Na co je tu láska? Na hovno a na nic. Pomozte mi ji najít, už jen kvůli sobě. Koukejte se kolem a najděte ji. A nemáme rádi smuteční věnce, veksláky a východní němce. Na co je tu láska? Na hovno a na nic? Možná. Každá má svýho z diskotéky chlápka...