Míjejí mne, všechny z těch velkých romancí.
Ty jsi mě, myslím, oloupil o všechny dobré příležitosti.
Můj obraz jasní, všechno se zdá tak lehké.
Nyní tě nechávám odvanout.
Jeden z nás měl jít.
Teď je to jiné, chtěla bych tě znát.
Jeden z nás pláče,
Jeden z nás leží,
V její prázdné posteli.
Upřeně kouká do stropu.
Kéž by tady s ní někdo byl.
Jeden z nás je osamělý,
Jeden z nás jenom,
čeká na zavolání.
Promíjí sobě, cítí se hloupá a malá.
Kéž by všeho nenechala.
Připadala jsem si skrytě přitažlivá.
Připadá mi, že jsi mi sebral všechno teplo a činorodost.
Úplně jako dítě, tvrdohlavé a špatně chápající,
přesně tak jsem začala svou šou.
Jeden z nás měl jít.
Nyní jsem se změnila a chtěla bych tě znát.
Jeden z nás pláče,
Jeden z nás leží,
V její prázdné posteli.
Upřeně kouká do stropu.
Kéž by tady s ní někdo byl.
Jeden z nás je osamělý,
Jeden z nás jenom,
čeká na zavolání.
Promíjí sobě, cítí se hloupá a malá.
Kéž by všeho nenechala.
Nikdy všeho nenechala.
Upřeně kouká do stropu.
Kéž by tady s ní někdo byl.
Jeden z nás je osamělý,
Jeden z nás jenom,
čeká na zavolání...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.