Na výsluní u katedrály
zpívají poutníci, co právě ukončili pouť
Dívám se na svůj krátký život a přemýšlím
o všem šampaňském, co jsem vypil
se všemi tvářemi, co jsem znal,
a jak daleko se ještě dá dojít?
A pokud se rozhodnu
sejít z cesty,
pokusím se reagovat
na pocity, které skrývám
Dívám se z okna dolů na náměstí
na pracující, co stále trpělivě čekají,
až tržní síly vytvoří to,
co jim historie doposud upírala,
na jiný osud
než dlouhou práci a stálé čekání
A pokud se rozhodnu
sejít z cesty,
pokusím se vrátit
k člověku ze svého nitra
Budu tě stále potřebovat?
Chtěl bys to?
Můžeš mne milovat napořád
tak, jak sis myslel, že bys mohl?
Nebo přinese jaro déšť a léto vše spálí?
Přijdou slzy před náhlým přechodem
z letního horka do zimy
tak jistě, jako že stárneme?
A pokud se rozhodnu
sejít z cesty,
pokusím se zapomenout
slzy, co jsem prolil
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.