lucka vondráčková
AS tebou léto krátky se mi zdálo
A nebylo to Dmálo
co naučil‘s mě Aznát
a slunečnice závistí jen žloutly
že nikdy neproDkoukli
co nutí mně se Aptát,
čím‘ to že Hmijá chci Dbýt jen s Atebou Asus4, Aa když tě Dmám Asvět se točí Hmičím dál tím Dvíc
®: Jak toboAgán
není už Dvzdálenost
a není Avykřičník
a není Eotazník
a toboAgán
není už Dpřítomnost
a vůbec Anic co bylo dříve kolem Hminás
jenom ty a C#mijá
a slunce který Emám nad hlaDvou
popleteAnou
jen ty a Djá
a jenom Aslunce který Dnám
nám nám nám ráno Astoupá nad hlavou D, A, D
Jsem Manon která prijíždí sem z dálky
A nemůže už spát
A neví kam jít má
Pro Degrýjeho vkládá do košíků pár motýlů a hříchů
A pak mu povídá
Čím to že já chci být jen s tebou
A když tě mám – svět se točí čím dál tím víc
Víc než nejdelší …
®: tobogán
není už vzdálenost
a není vykřičník
a není otazník
la tobogán
není už přítomnost
a vůbec nic co bylo dříve kolem nás
jenom ty a já
a slunce který mám nad hlavou
popletenou
jen ty a já
a slunce napořád
koulí ten svůj velikej míč
jeho paprsků pár s tebou chytám
Dřív než počítat čas
K sobě stáhne si zas
Z plochy všechno co právě
Láska láska láska má pro nás
®:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.