Beznadějně vláčen v očích ducha
znovu na kolenou a mé ruce ve vzduchu
znovu tlačí mou tvář ke vzpomínce na tebe
ale nikdy nevím zda je to opravdové
nikdy nevím jak bych se chtěl cítit
nikdy jsem něřkl úplně co jsem ti chtěl říct
nikdy jsem si zcela neporadil se slovy abych ti vše vysvětlil
nikdy jsem zcela neuměl učinit je věrohodnými
a teď je čas pryč
další čas zrušen beznadějně bojující s ďáblem
marnost cítíc zrůdu šplhající hlouběji do mě
cítíc jak mi hladově prokousává srdce
nikdy se nezbavím té bolesti
nikdy o tobě nebudu znovu snít.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.