Sníh tiše padá na dláždění,
uprostřed mlčenlivých střech
a Praha ani Prahou není,
jak celá zjihlá tají dech.
Jakoby prsty vrásčitými
hladila zkamenělé rýmy,
vyryté časem v jejich zdech.
Slyším ty verše, zvoní v nich
rolničky saní vánočných,
já vím, že jsou to tramvaje,
ale je tma a zima je,
z houkaček aut jsou šalmaje.
Věže se ježí
a jak sneží,
veršíky svěží
každé věži
do památníku píše sníh.
Věže se ježí
a jak sneží,
veršíky svěží
každé věži
do památníku píše sníh.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.