Prolog: Klaun a tanečnice
Odhrň závěs v šapitó
Dávno setmělém v pozdních soumracích
Spatříš klauna v přepestrém
Fráčku zvetšelém, v botách plátěných
Něhu lásky v tváři má
V očích víru dítěte jak se sklání blíž
K tanečnici průsvitné
Jak ji křehkou objímá v tichu vířícím
Čím jsem já, teď ptá se jí
Že tě dojímá moje bláznovství?
Čím jsem já, sám bezradný
Že mi stále otvíráš tvoje království?
Galaxie
Pouhý zlomek světa a galaxií
Pluje mořem času, jež nepomíjí
Staletí
Malým bodem zdá se, jen částečkou skal
Nicotnou a lehkou, ach, kdo by ji znal
Ah ah ah
Stoupající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění
Stoupající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění
K erupcím a tání hvězd v mlhovinách
K supenovám příštím se prolíná dál
Ah ah ah
Před osmihranem bytí pak zůstane stát
V němém užasnutí se promění v prach
Kosmický
Padající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění
Padající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění
Zaslíbení
Tanečnice s klaunem, dva důvěřiví
Na život a na smrt dva zaslíbení
V šapitó
Oba vnitřním světlem připoutaní
Za šapitó vyjdou vstříc pokolením
Budoucím
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.