Slavík a růže Řekla, že se mnou bude tančit, když jí přinesu červenou růži, ale v celé mé zahradě není žádná červená růže. Z hnízda v cesmínovém dubu slavík ho slyšel, zamkl se listy a přemýšlel. Žádná červená růže na celé mé zahradě, plakal a jeho krásné oči se plnily slzama. Oh, na jakých maličkostech je štěstí závislé. A když měsíc svítil na nebi, slavík vylétl na růžový strom, položil svá prsa proti trnu a zpíval celou noc. Celou noc zpíval s hrudí proti trnu a studený krystalický měsíc sklonil se a naslouchal. Celou noc zpíval a trn šel hlouběji a hlouběji do jeho hrudi a jeho životodárná krev odešla z něho. Četl jsem vše, co moudří napsali a všechna tajemství filosofie jsou moje, přesto kvůli nedostatku červené růže je můj život zničen. A když měsíc svítil na nebi, slavík vylétl na růžový strom, položil svá prsa proti trnu a zpíval celou noc.