Chvíle v tvém objetí
jsou dávno pryč,
vím, máš dnes od jiných
dveří klíč.
Říkáš mi, zapomeň,
to bych rád, to ty víš,
říkáš mi, zapomeň,
přesto mám tě blíž.
Znovu potkám tě snad,
chtěl bych verše ti psát,
už mě napadá rým,
v duchu píšu psaní
ráno při snídani,
v šálku čaje tě zřím.
Kam jen padne můj zrak,
ano, už je to tak,
všude vidím tě stát,
chtěl bych hlavně ti říct,
mám tě rád.
Rána jsou prázdná
až k zbláznění,
tvé rady na tom
už nic nezmění.
Říkáš mi, zapomeň,
to bych rád, to ty víš,
říkáš mi, zapomeň,
přesto mám tě blíž.
Tvoje tvář dnes padla
na mne ze zrcadla,
ráno při holení,
v bytě voní jak mech
ten tvůj parfém i dech,
to už pravda není.
Kam jen padne můj zrak,
ano, už je to tak,
všude vidím tě stát,
chtěl bych hlavně ti říct,
nemám tě rád.
Znovu potkám tě snad,
chtěl bych verše ti psát,
už mě napadá rým,
La la, la la la la lá, la la ...
Kam jen padne můj zrak,
ano, už je to tak,
všude vidím tě stát,
chtěl bych hlavně ti říct,
mám tě rád.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.