Zklamání jednou každý pozná, i trápení za lásku svou. Přijde, když to nečekáš, s bolestí odcházíš. Bezesné noci smutné zavání, jdeš. Sedáváš bárek do rána, vzpomínáš na to krásné. Znal tě pár chvil, už vůbec nechtěl být sám. A tvůj smích jsem snídával. Ústa prý klamou, hledáš stále tu pravou. I srdce ti občas zalže, znáš touhy své. Probděné rána jsou, to už nezměníš. Vím, bylo něco krásné, i pláč je dobrý lék. Znal tě pár chvil, už vůbec nechtěl být sám. A tvůj smích jsem snídával. Zákeřné city tvé se náhle probouzí. Déšť po kapkách stéká po tvých mokrých řasách. Oči tvé náhle vlhnou, mizí tvůj smích. Při svíčkách teď sedáváš, není marné snít. Znal tě pár chvil, už vůbec nechtěl být sám. A tvůj smích jsem snídával. Znal tě pár chvil, už vůbec nechtěl být sám. A tvůj smích jsem snídával.