Jednou možná budem tátovat a mámit... dneska asi těžko a zejtra taky tak... Jsem cizí mezi svejma a je na každým šprochu... a u řečí se nudím a odjíždí mi vlak... A oči mi jdou šejdrem, když přítulně se tvářím... tak nevěř ani málo a nenechej se zmást... Mám v hlavě vzduchoprázdno a jindy přeplníno... a ty mi nepomáháš a mívám chuť ti krást... Je v dálce, co mi schází a ještě neznám jméno... a stejně si tam dojdu a nebudu se ptát... Pár sladkejch cukrlátek ti za odměnu vrazím... možná, že se vrátím, a můžeš klidně řvát..!
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.