^AJsem obyčejnej bagrák a bourám starý Ústí devět let, ^Dmám ženu a dvě děti, klukovi jsou tři a holce ^Apět. Maj´ ^Erádi most a řeku a ^Dv zimě hejna bílejch labu^Atí holka chce bejt cowboy a ^Ekluk že půjde ^Ddělat do hu^Atí. No ^Hminemaj z toho rozum a kdo ví, kam je osud zava^Fmine, maj´^Hmina zahrádce písek a moc jim chutnaj´ švestky spada^Fminé. Leč ^Hminemaj´ ani scheina, co ^Fmido písku se denně uklá^Adá a na ty modrý švestky ^Ekdoví jakej ^Dsajrajt napa^Adá. Ještě, že jejich máma zná jednu paní, co zná školníka, a ten ví vždycky nejlíp, kdy z chemičky sajrajt uniká. Neboť v tuhle chvíli maj´ všechny školky vokna zavřený a děti nesměj´ nikam, no aspoň nemaj´ boty vodřený. Leč ten, kdo nemá známý a chodí s dětma na procházky sám a po hřišti se honí a na lavičky sedá k svačinám, ten neví, kdy svý děti v H2SO4 namáčí a dva tisíce ročně tu realitu zlepšit nestačí. Ty dva tisíce ročně, co berem místo masek plynovejch, maj´ vyvážit ty jedy, co denně člověk místo vzduchu vdejch. Jenže ty malý děti, ty za to prostě nedostanou nic, vždyť pracující nejsou a pořád mají obě půlky plic. Jsem Jsem obyčejnej bagrák a bourám starý Ústí devět let, bohužel rok mi schází, abych taky bral ten příspěvek. Já devět let se dusil a nic jste mi za to nedali, jen lásku k městu Ústí, tu zaplať Pán Bůh jste mi nevzali. A k tomu zbejvá víra, že není třeba prchat na Hanou, že vyhraje to rozum a všechny tyhle trable přestanou.