Prvně jsem Tě viděl po své promoci v bankovní kleci se sklem na bocích, na sobě připnuté své jméno, teď prý se máš seznámit se mnou. Tak tedy, já jsem ten, komu není pomoci, kdo z nespavosti píše po nocích. Klidně se tvař, je mi to jedno. Prý jsi mě přišla ze dna zvednout. Tak ty jsi má sudička budoucí. Ty jsi ta, co přichází v ovacích a potom tiše jen prach stírá z diplomů psaných přes kopírák. Tak už nám to začíná, život nám padá do klína. Je konec bílých vín a čtvrtků v opilosti, už jen povinnosti, bez radosti. Tak už nám to začíná, odteď se v deset zhasíná. Budem mít jistoty a jídla do sytosti, ale bez milosti v průměrnosti. Jsi střela vystřelená po vlcích. Marně se snažím s nimi utéci. Jsem odjinud, vždyť ty taky. Slova jsou pro nás divné znaky. Shoďme dnes ty jmenovky visací, budeme tančit jako Aztéci. Tím tancem zaženeme mraky, pojďme zas věřit na zázraky. Tak už nám to začíná...