Jářku, těbům, táto. Neříkal jsem "dále..."
nech si rady, že mám ležet ve špitále.
Típnite ty cíga, palte voskovici,
doktor mi řek´ "koukej, musíme tam všici."
Snad tu nejni marně, přece jen.
Otevřete okno, aby duše mohla ven.
Proč tu nejsi ty, má pihovatá Báro,
veselá a hloupá jako v lednu jaro?
Tys bylá má šance, jediná a krátká,
vzdát se místa, kde furt uklízí má matka.
Pokoj jako klícka ze čtyř stěn...
otevřete okno, aby duše mohla ven.
Řeknu ti to rovnou, starostlivá máti:
doplést mi tu šálu už se nevyplatí.
Už je dávno víc než dostatečně dlouhá
na pořádnou smyčku... popadla mě touha
říct jen: přišel pátek, vhodný den.
Otevřete okno, aby duše mohla ven...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.