Když už mně všechno leze krkem, mám na to osvědčenej trik, řeknu si: svět je jen pár prken, kterejch je škoda pro hřebík. Kulisy ohranýho škváru, kostým a partner, prostě šok, co hrajem, nikdo nemá páru, režisér trouba, autor cvok. My jsme ti blázni, blázni z povolání, my jsme ta banda, banda kašparů, mordy a fóry, fóry k popukání, všechno se vejde na káru. U nás se mrtvej stokrát, stokrát vzkřísí a živej stokrát, stokrát dokoná a pak se sejdem, sejdem v zákulisí, až za vším spadne opona. V tu ránu, v tu ránu jsem zas u maminky a je mi sotva dvacet let, ráj pro mně voní vůní šminky a prkna znamenají svět. Den je jak vystřiženej z báje a kašlu na kostým a plat a jsem šťastná, no, že se hraje a že v tom taky můžu hrát. My jsme ti blázni, blázni z povolání, my jsme ta banda, banda kašparů, mordy a fóry, fóry k popukání, všechno se vejde na káru. U nás se mrtvej stokrát, stokrát vzkřísí a živej stokrát, stokrát dokoná a pak se sejdem, sejdem v zákulisí, až za vším spadne opona. Ach, to je to starý zaklinadlo, co kouzlí zámky z papíru a proto já dám na divadlo, na kumštýře i na šmíru. A komu děcko v duši dřímá, těžko těm čárům odolá, řekne si: ten tyjátr, ten tyjátr je ale prima a dá si se mnou dokola. My jsme ti blázni, blázni z povolání, my jsme ta banda, banda kašparů, mordy a fóry, fóry k popukání, všechno se vejde na káru, U nás se mrtvej, stokrát, stokrát vzkřísí a živej stokrát, stokrát dokoná tak nashledanou, sbohem v zákulisí, až za vším spadne opona.