Ticho je obluda, šlape mi po peřině, beru si pantofle a jdu v nich do kuchyně, tam chvíli otálím, dřív než si zapálím nespavců cigaretu. Jsem sám a přesto vím, celý svět se mnou je tu. Svět mluví z rádia, které mám na lednici, pomalu přejíždím stanici za stanicí, jsem oběť návyků, v desítkách jazyků, slyším pořád stejnou větu. Jsi sám a přesto víš, celý svět s tebou je tu. Celý svět s tebou je tu, ty nemáš úniku, odkázán na planetu zrodu i zániku, celý svět s tebou je tu a píše knihu knih, sevřený do korzetu všech věcí vezdejších. Za listem bereš list a chceš v té knize číst, jenomže každá strana je tolik pokaňkaná. Ách, jó, poslyšte, co říká rádio. Někomu ukradli prstenů skoro tunu, jiný zas postrádá hřeben a stokorunu, toho prý praštili, stihli to za chvíli, netroubili na trumpetu. Jsem sám a přesto vím, ten člověk se mnou je tu. Celý svět se mnou je tu, já nemám úniku, odkázán na planetu zrodu i zániku, celý svět se mnou je tu a píše knihu knih, sevřený do korzetu všech věcí vezdejších. Za listem beru list a chci v té knize číst, jenomže každá strana je tolik pokaňkaná. Ách, jó, poslyšte, co říká rádio. Kdo byl terč útoku a kdo jen kolemjdoucí, to bomby netrápí, lidi jsou pro ně brouci, sanitky zakvílí, ty, kdo to přežili, vezou směrem k lazaretu. Jsem sám a přesto vím, každý z nich se mnou je tu. Celý svět se mnou je tu, já nemám úniku, odkázán na planetu zrodu i zániku, celý svět se mnou je tu a píše knihu knih, sevřený do korzetu všech věcí vezdejších. Za listem beru list a chci v té knize číst, jenomže každá strana je tolik pokaňkaná. Ách, jó, poslyšte, co říká rádio. Někdo zas vykopal zbytky těl v kypré hlíně, ten, kdo je zaházel, zmizel prý v Argentině, snad v této vteřině má pejska na klíně, skrývá se jen za roletu. Jsem sám a přesto vím, že i on s námi je tu. Celý svět s námi je tu, nemáme úniku, vázáni na planetu zrodu i zániku, celý svět s námi je tu a píše knihu knih, sevřený do korzetu všech věcí vezdejších. Za listem berem list a chceme v knize číst, jenomže každá strana, je tolik pokaňkaná, ách, jó. Celý svět s námi je tu, visíme na vlásku, v jediném hvězdoletu, v nejmenším z oblázků. Celý svět s námi je tu a píše knihu knih, sevřený do korzetu všech věcí vezdejších. Za listem berem list a chceme v knize číst, kéž objeví se strana, která je nepopsaná, kde bílá černou střídá, jak nová Atlantida, jak nová Atlantida, jak nová Atlantida.