Dávno známe ji, přišla za tebou zas, oči velké má v lese řas a dlouze kouká. Je zas v jedné z prvních řad, je tu vždycky ještě dřív než jdem hrát a dlouze kouká. Má tvář hodnou kreseb a skic proto měl by sis jí všímat víc jak dlouze kouká. Jí tvůj pohled pohladí, ty si bez povšimnutí naladiš i když dlouze kouká. Svou lásku mám jen v klávesách, klapky kam jsem právě sáh, k prstům mým se svůdně choulí. Tóny jsou má souhvězdí, vůně trav a vůně zdí, sněhuláci z bílých koulí. Tóny jsou můj závan sfér nebloudím v nich jak ahasfér, motýl v nekončících loukách a v proudu míč. Až se vrátím z výletů rád najdu právě tu, co stále dlouze kouká, snad stále dlouze kouká, snad vím, kam dlouze. Známe ji, tys ji na rukou nes a v zákulisí čeká dnes a dlouze kouká. Je tvá, tváříš se jak majitel, ona je to nejdražší, co jsi měl a dlouze kouká. O tvůj čas dál zápasí, i když náhodou doma jsi často dlouze kouká. Má tvář hodnou kreseb a skic proto měl by sis jí všímat víc jak dlouze kouká. Svou lásku mám jen v klávesách, klapky kam jsem právě sáh, k prstům mým se svůdně choulí. Tóny jsou má souhvězdí, vůně trav a vůně zdí, sněhuláci z bílých koulí. Tóny jsou můj závan sfér nebloudím v nich jak ahasfér, motýl v nekončících loukách a v proudu míč. Až se vrátím z výletů rád najdu právě tu, co stále dlouze kouká, snad stále dlouze kouká, snad vím, kam dlouze kouká