Já každej den z rána,
slyšim se klít.
Bolavá rána
je tenhle můj byt.
V něm léta jsi žil,
byl stálej host,
až jednoho rána
řekl jsi: „Dost,
odcházím, tak nebuď zlá".
Od tý doby prokřehlá
zpívám tohle svý blues.
Kafe, bar a nikotin,
nač trápit se mám,
zítra další host
na dost smutnej flám.
Pojď dál,
když si troufáš, tak pojď dál,
jen prázdná náruč a rozlitý víno,
trapnej šlágr´s mi hrál.
Tak zase je ráno,
nemám, co říct,
vymalováno,
já už nemám nic.
Jenom pár nových vrásek,
na svý duši šrám,
nechej mě být,
zůstal ze mě jen rám.
Obraz dávno smyl můj pláč,
ty jsi rozbil vypínač,
já sama bloudím teď tmou.
Kafe, bar a nikotin,
nač trápit se mám,
zítra další host
na dost smutnej flám.
Pojď dál,
když si troufáš, tak pojď dál,
jen prázdná náruč a rozlitý víno,
trapnej šlágr´s mi hrál.
Povídáš: „Já musím se najít."
Tomu vážně musím se smát.
Odcházíš, chceš jen mosty spálit,
teď chce se mi řvát
Kafe, bar a nikotin,
nač trápit se mám,
zítra další host
na dost smutnej flám.
Pojď dál,
když si troufáš, pojď dál.
Jen prázdná náruč a rozlitý víno,
trapnej šlágr´s mi hrál.
Jen prázdná náruč a rozlitý víno,
trapnej šlágr´s mi hrál.
Jen prázdná náruč a rozlitý víno,
trapnej šlágr´s mi hrál.
Pojď dál.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.