Napsal jsem krví román pro ženy,jedná se o jediný list
Ještě měj chvíli oči zavřený,už brzo přijdou Ti ho číst.
Jenom jedna desetina nekonečný vteřiny,dělí moje myšlenky od zatajený hlubiny
jeden malej okamžik a do prčic Ty spíš,chtěl jsem toho tolik říct a Ty mě neslyšíš a Ty mě neslyšíš.
Já padám hloub hvězda na cestu mi svíti,doslova jako blesk se do temnoty řítí
zatím co Ty spíš mi postavili kříž,já padám hloub doslova jako blesk a Ty mě neslyšíš a Ty mě neslyšíš.
Vedle můj kámoš ten ještě netuší a já mu nestačím nic říct
huláká rozpis s klidem na duši,tak doufám neucítí nic.
Myšlenka má zřejmě ta poslední,zamává křídly a proletí tmou
ještě se stavím dřív než se rozední,přišeptat do snu nashledanou
Já padám hloub hvězda na cestu mi svíti,doslova jako blesk se do temnoty řítí
zatím co Ty spíš mi postavili kříž,já padám hloub doslova jako blesk a Ty mě neslyšíš a Ty mě neslyšíš.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.