^{A D A D A}Je třeba odpouštět nám, hleďte, ^Dnení zbytí ^AJenom tak budeme šťastny, a ^Dnevídáno ^Gjsou-li dnes hořké, ^Dtrpké chvíle v našem ^Ažití ^Gobě si spolu aspoň ^Dzapláčeme — ^Aano? ^AAch, kéž jen smísíme, my duše ^Dposestřené ^Anejasnou touhu s něhou křehkých ^Djarních stvolů ^Ga od žen, od mužů ^Dtam, kde se ^Azapomene ^Gna to, co vyhání ^Dnás, uprchneme ^Aspolu ^ABuďme jak děvčátka, jež sotva ^Dněco vzruší ^Aale jež nade vším jen žasnou, ^Dhlavy chýlí ^Ga v cudném habří ^Dbledá mrou a v něžné ^Aduši ^Gnetuší, že už jim ^Dtu všichni ^Aodpustili ^Gnetuší, že už jim ^Dtu všichni ^Aodpustili ^Gnetuší, že už jim ^Dtu všichni ^Aodpustili