1. P^Aůvodně chtěl jsem zpívat o fialovým h^E7rníčku, musel jsem ale zívat a zdržel jsem se chv^Ailičku, když jsem se chystal začít, spatřil jsem, ó, běd^Da, /: p^D(-)o louce k sobě kv^Aačit b^E7rtníka medvěd^Aa. :/ Medvěd byl barvy hnědé se skvrnou na bříšku, tiše si vykračoval v huňatým kožíšku, vzrůstu byl nevšedního, uši měl chlupatý, /: zuby jak zašlou slávu, pracky jak lopaty. :/ A za ním čtyři muži klusali, na mně křičeli: "Chyťte tu hnědou kůži, nebo nám zmizí do zelí." Řek' jsem si:"Jsou to blázni, chytači medvědů, /: já ale chytač nejsem, tudíž to nesvedu." :/ Medvěd je šelma lesní, já na život si potrpím, i když mě zrovna nesní, srazí mě pracky mávnutím, nad hrobem budou řečnit z lesního závodu, /: normálně že je hodné zvíře, zde šlo o trapnou nehodu. :/ Pod stromem, kde jsem seděl, medvěd se zastavil, pátravé na mně hleděl, zřejmě se unavil, muži jej obstoupili, v žilách mi tuhla krev, /: čekal jsem tuhý zápas, medvěda lítý řev. :/ Nejmohutnější z pánů, ten s páskou na oku, po zádech dal mu ránu, řek':"Pojď domů, votroku," a medvěd místo řevu pokojně dal se vést, /: když ze stromu jsem slezl, pryč byla moje čest. :/ *: P^Aíseň jsem nedozpíval, zapomněl jsem rým, co mě n^E7apadl, a hrnek, na nějž jsem se díval, jeden z těch pánů ukrad^Al.