Jak písnička zbloudilá v přítmí skal
kde tříští ostří hran,
jak láska co pláchla to jak jses bál,
tak čas píše po tvářích nám.
Už nehoukej vláčku, už nemám čas
musím pohádky klukům číst,
snad jednou, až jednou, snad jednou zas,
až obrátím tenhleten list.
Ref.:
Víš jim by se stýskalo a mně zrovna tak
kdo by ovládal jeřáb a hák?
Kdoby zahoukal sanitkou a opravil vlak,
tak ještě chvíli, snad rok, snad pak.
Ta holka co vzal jsem si, co mám rád
ja smutná když utíkám pryč
ten pohled, když vidím jí ve dvěřích stát
jak zamyká nadvakrát klíč.
Ref.:
Víš jim by se...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.