Den jako složený
z barevných pohlednic,
prohlížel si svůj obraz na hladině.
A z jeho rozšířených
a překvapených zřítelnic
četlo moře prastarý zápis o nevině.
Den sebeslunnější,
hladina moře modřejší
je v televizi krásnější.
Všechny neznámé
a nové pevniny
vynoří se na moři beze svědků.
V hlubinách nedohledných
vzplanuly ohnivé lekníny,
zvedly hladinu ke slunci jak malinkou cetku.
Oheň sebejasnější,
hlubina neproniknutelnější,
je v televizi krásnější.
V žáru magmatu,
ve vodním gejzíru,
vrátila se ztracená Atlantida.
Jako by zbytky sloupů
byly svědomím vesmíru,
jenomže v knihách se toho moc napovídá.
V písku ztracená,
s rozmáčeným víkem,
chaluhami zdobená
truhla se zákoníkem.
Čeká tu staletí
mezi lasturami,
až jednou dojde ti,
že jsme tu sami.
Že jsme tu samotni
s nádherou nekonečnou
a věčně ochotni
vyskočit před konečnou.
Stále v náladě věci komplikovat
a jen díky náhodě začínat znova.
V truhle je uložená,
na svitkách zažloutlých,
moudrost učení minulé lidské bídy.
Kdo přečte poselství
na listech zetlelých
stane se vládcem Atlantidy.
Zhmotňování myšlenek a přání.
Magie dorozumívání.
Nádherný neznámý kov.
Telepatie totálního snění.
Neskutečné kouzlo zapomění
všech znovu nalezených slov.
Slavik
🌟
(5743 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.