1. První vDydání bylo blF#miond, ještě nGeotřelé, jak se řDíká,
když to s knGihou srovnám, můžu řDíci, že tHmiak,
jak když čEmi7erň tiskařská vA7oní,
jako když lDiterární fF#miond pGodpořil začátečnDíka,
vGáhání zákaznDíka: pHmiardon,
jEmi7á jsem přišel pro jinou, ne prA7o ni,
stGejně tak mF#miá půvab svEmiůj prvnDí "smím prEmiosit"
a neuměle nalíčené A7obočí.
®: Jsi jak ta nDejkrásnější knížka, ktEmierou jsem kdy přečet',
klEmi7enot, kterému nic nA7echybí,
každý krGitik rF#miád by rEmiecenze psDal
nEmi7a takové dílko, hned se zalíbA7í,
každou knDížku někdo napsal, Emia tomu pak patří
slEmi7áva za to, že ho múza pA7olíbí,
u knih mGá to tak bF#miýt, ale Emiu dívky řDíct můžu,
žEmie mi autor vA7ůbec nechybDí.
Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná,
šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv,
úspěchy, a každý hned se otočí,
taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná
ze své lásky, kdopak pozná,
co je pocit a co rutina, co počít,
z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí,
v tomhle se však knížka s ženou liší.
®: + u knih mGá to tak bF#miýt, ale Emiu dívky řDíct můžu,
žEmie mi autor vA7ůbec nechybDí ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.