Sedím d^Goma za stolem, myšlenky táhnou kolem, tak jako č^Cerný ptáci vznášej' se n^Gad topolem, do písní od Příbuzných padají kapky deště a moje s^Crdce zase svírají v^Gelký kleště. R1: Tentokrát př^Dekonám to a vezmu d^Ceštník barevnej, vypadnu r^Dychle do míst, kde fouká vítr studenej, tam slunce hř^Ceje příjemně a je tam č^Gerstvý ovzduší, tam svědom^Cí mě netrápí a srdce t^Dolik nebuší. Po cestě potkám možná někoho, kdo je mi milý, a pod deštníkem barevným zakecáme se na chvíli, možná i slunce zvědavý na prostý lidský štěstí svou hlavu zlatou vystrčí, vysuší oči dešti. R2: A bude zase dobře, když duha nad zem vystoupí, možná, že nešťastnej kluk od lásky svý pusu koupí, tak, lidi, přejme jim to, snad láska přijde taky k nám, já zatím deštník barevnej u sebe dobře uschovám. =R1 R3=2. =R2