1. Teď obloha si hvězdný svůj prach, mlčky navlíká
a ty mi asi sbohem chceš dát, tak pojď blíž.
Vždyť za úsvitu odjíždíš pryč, zmizíš bůhvíkam,
jak budeš mi tu scházet snad víš.
Já v cukuletu vrátím se k vám, k tobě nejvíce,
tak zatím se tu dívej jak já, ke hvězdám.
Ten staronový přítel náš ten, srpek měsíce,
Ti za mě poví, jak rád Tě mám.
R: Dokud jen láska zůstává v nás, spolu dokážem snáz
věřit v dobro jak dřív, ve dnech zlých.
Dokud láska zůstává v nás, mračna odtáhnou včas
a vrátí se k nám i smích.
2. Já za úsvitu nejspíš Ti dám, růži do vázy.
Snad bude mi tu vadnout či kvést nevíš sám.
Tím květem skromě chtěl bych Ti říct, to mi dochází,
že stojíš o mě čím dál Tím víc.
R:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.