KdoEmi králem má se stát, ne Gvšak z BoDží vůle,EmiGa spousty slzíD z očí zamženEmiých.
Tak pozvedni svou Gčíš, vždyť pravDda je Emive víně,
a tisíc slDov jinakEmi myšlených.
Náš král miloval krev víc nežli svoji víru,
a jeho rádcem stal se štít a meč.
On jednu slabost měl, nedokázal žít v míru
a panovačná vždycky byla jeho řeč.
ZaGs na bitevním pColi řiDnčí brněGní
a mEmiírný klus kAmioní se ve tDrysk promGění.
KrGev mi z čeCla stéká a siDl už ubývGá,
neEminí na co Amičekat, náš král D, Emiumírá.
Průvod smuteční svůj chorál smutku zpívá
a každý soucit jenom předstírá.
Králův pergamen všem chtivým hlavy stíná
a kdo černý samet zítra posbírá.
Rozlomená pečeť je opuštěná,
jenom já ji nečet’, vždyť měla být má.
Tak ještě malou chvíli a půjdu i já.
Jen vzpomínky zbyly, čas pravdy začíná.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.