DPrvně jsem Tě viděl po své F#mi7/C#promoci
Hmiv bankovní kleci se sklem Ana bocích,
Gna saku připnuté své Emijméno,
Gteď prý se máš seznámit Ase mnou.
Tak tedy,
já jsem ten, komu není pomoci,
kdo z nespavosti píše po nocích.
Klidně se tvař, je mi to jedno.
Prý jsi mě přišla ze dna zvednout.
Tak ty jsi má sudička budoucí.
Ty jsi ta, co přichází v ovacích
a potom tiše jen prach stírá
z diplomů psaných přes kopírák.
DTak už nám to začíAnáA7,
život nám Hmipadá do klíGna.
DJe konec bílých vín a Ačtvrtků v opiA7losti,
už jen Hmipovinnosti,
Gbez radosti.
Tak už nám to začíná,
odteď se v deset zhasíná.
Budem mít jistoty a jídla do sytosti,
ale bez milosti
v průměrnosti.
Jsi střela vystřelená po vlcích.
Marně se snažím s nimi utéci.
Jsem odjinud, vždyť ty taky.
Slova jsou pro nás divné znaky.
Shoďme dnes ty jmenovky visací,
budeme tančit jako Aztéci.
Tím tancem zaženeme mraky,
pojďme zas věřit na zázraky.
Tak už nám to začíná...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.