U železničního mostu
ve vzduchu visí dým a blues,
u železničního mostu
ve vzduchu visí dým a blues.
Den, co den u trati čekám,
s bláznivou nadějí,
každý den ztrácí se všechno někam
zlou řekou kolejí.
Strojvůdce možná to tuší,
někdy mi rukou zamává,
strojvůdce možná to tuší
někdy mi rukou zamává.
Potom se ozve zas pára,
výhybky doznějí
a ve mě umře ta touha stará
nad řekou kolejí.
Když pak jdu vod mostu domů
srdce až v ústech mám,
když pak jdu vod mostu domů,
srdce až v ústech mám.
Některý sny se jen zdají,
jiný jdou hlouběji
a já bych tak ráda dolů na jih
zlou řekou kolejí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.