SuperMusic.sk

Martha A Tena - Unavená socha

Mou náruč unavenou už láska nepřivítá, spím s ptáky na ramenou a déšť mi rány sčítá. Ve tváři vrásky pálí, kámen chce pít, můj úsměv neví má-li umřít, či žít. Jsem socha díkuvzdání stará jak Metuzalém a pláč už nezachrání mé dlouhé umírání. Já ďáblu účty splácím a piju sníh, slýchám jak křičí ptáci na prsou mých. Mou krásu vítr leptá a líčí barvou temnou a déšť mi k ránu šeptá, že už je ámen se mnou. Už dávno nezkrášlí mě a já musím stát a nésti dál to břímě a čekat pád. Už dávno nezkrášlí mě a já musím stát a nésti dál to břímě a čekat pád.

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.