Zákoutí Pirea, když mi schází,
když padám únavou do nesnází,
tak, že málem rozbíjím o zem vázy,
na jih pak odlétám do starých známých míst,
Řecké slunce pálí,
mám svůj klidný záliv,
ležím a chytám se vln
a mizí běh dní.
Pak mně v hodném stínu,
přátelé zvou k vínu,
zpíváme do rána písně
o zapomnění.
Koukám jak v dálce spí plachta bílá,
už ani pár pohledů neposílám,
pak zázrakem se vrátí zas moje síla,
chvíli zas můžu pak žít z těchto slunečních dní.
Řecké slunce pálí,
mám svůj klidný záliv,
ležím a chytám se vln
a mizí běh dní.
Pak mně v hodném stínu,
přátelé zvou k vínu,
zpíváme do rána písně
o zapomnění.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.