Jednou jsem v lese, pozoroval ptáky, přemýšlel o nich, chtěl lítat taky, chtěl cítit klid a svobodu. Jednou jsem tiše učil své žáky, ať jsou sami sebou a ne za hlupáky, jak krásný je sluneční svit, jak hezké je být. Jak krásné je vlastně být To místo, kde já znám, tekoucí řeku, každej krám, je můj domov, kam se vracím. To místo, v srdci mám, v šumavských kopcích vím kudy kam. To je můj domov, to je Šumava. Jednou jsem projížděl nad Sušicí, s pokojem v srdci i v mý palici, auto jsem zvolna zastavil. Já přemýšlel o životě, cítil jak křičím, vnímal jsem tóny a slyšel sem bicí, tady je má duše volná, tady jsem srdce svý opravil. Alespoň na pár chvil To místo, kde já znám, tekoucí řeku, každej krám, je můj domov, kam se vracím. To místo, v srdci mám, v šumavských kopcích vím kudy kam. To je můj domov, to je Šumava. To místo, kde já znám, řeku Otavu, co teče k nám, za přátelé, tu ruku do ohně dám. Místo v srdci mám, tady vždy končím a začínám.