Slunce krokem tanečním přešlo parket holých brázd, ani ještě neroztál tu sníh, ale nás už to nutí alou, jít někam za píšťalou, z níž vzduch už na nás jarem dých. S prvním krokem slunečním budem první zeleň krást, znova s mákem pavoučích sny příst, neboť zem zas už chlebem voní, své stopy zvetknem do ní, dřív než se vzbudí křikem míz. Dám ti darem déšť a východ sluncí, vítr, který zní jak tóny strun, dám ti darem déšť a východ sluncí, hoohou, nám je motýl víc než králi trůn. Dřív než asfalt vyhostí zbytek trávy z ulic měst, než-li rosa promění se v louh, budem plést věnce z lučních květin, psát sloky do kopretin, pít vodu z nedotčených strouh. Hlavy plné starostí znova zpříma budem nést, slova lásky naleznem tu snáz a tak s písní, co radost nosí, půjdeme, třebas bosí, tou spletí pěšin, co je v nás. Dám ti darem déšť a východ sluncí, vítr, který zní jak tóny strun, dám ti darem déšť a východ sluncí, hoohou, nám je motýl víc než králi trůn. Dám ti darem déšť a východ sluncí, vítr, který zní jak tóny strun, dám ti darem déšť a východ sluncí.