Kéž lavičko, kéž bys promluvila,
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ruka má tě kdysi poranila,
když jsme ryli srdce a v něm monogram.
Tys nás tenkrát spolu seznámila,
polibky jsi kryla jasmínem,
o štěstí jsem v objetí tu snila,
Petřín zdál se rájem a ráj Petřínem.
Tys tady slyšela všechny moje stesky,
snad jsi i viděla slzu v očích stát,
více však vzpomínám, jak byl svět moc hezký,
když řekl: „Mám tě rád“.
Kéž lavičko, kéž bys promluvila,
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ač nám léta hlavu postříbřila,
stále k tobě ráda chodívám.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
https://www.super.cz/786500-mela-talent-od-boha-a-smekla-pred-ni-i-streisand-mimoradna-ceska-zpevacka-prilis-brzy-podlehla-zakerne-nemoci.html
http://www.halonoviny.cz/index.php?id=51221
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵