Když měsíc rozlije světlo své po kraji a hvězdy řeknou, že čas je jít spát. Pramínek vlasů mu ustřihnu potají, komu, no přece tomu, kterého mám ráda. Pramínek vlasů mu ustřihnu potají, já blázen, pod polštář chci si ho dát. Ačkoliv sny se mi zásadně nezdají, věřím, že dnes v noci budou se zdát. O sny mě připraví teprve svítaní, zpěv ptáků v oblacích a modré nebe. Od vlasů jichž jsem se dotýkala ve spaní nový den nůžkami odstřihne tebe. A na bílém polštáři do kroužku stočený zbude tu po tobě pramínek vlasů. Já nebudu vstávat, dál chci ležet zasněná, je totiž neděle a mám dost času.