Cortés: Až budeš má, ať léta plynou, srdce mé se nezmění, já nechci znát už víckrát jinou, mám tě rád až k zbláznění. To mluví cit a žádné zdání, bez tvé lásky žít je trest, až budeš má, chci na tvé přání, i to modré z nebe snést. Allanovy: Nač ty sliby, nač ty řeči ? Lásku nikdo neosvědčí tím, že si ji veršem přizdobí. Řeč se mluví, pivo pije, kdepak je však poezie, když je třeba utřít nádobí ? Před svatbou se leccos říká, jenže, co je do básníka, když ho tuhý knedlík rozzlobí ? Nejde jenom o vyznání, taky skutky, milí páni, skutky lásku násobí. Cortés: Až budeš má, ať léta plynou, srdce mé se nezmění, já nechci znát už víckrát jinou, mám tě rád až k zbláznění. To mluví cit a žádné zdání, bez tvé lásky žít je trest, až budeš má, chci na tvé přání i to modré z nebe snést. Allanovy(spievajú svoj text zároveň s Cortésovým): Nač ty sliby, nač ty řeči ? Lásku nikdo neosvědčí tím, že si ji veršem přizdobí. Řeč se mluví, pivo pije, kdepak je však poezie, když je třeba utřít nádobí ? Před svatbou se leccos říká, jenže, co je do básníka, když ho tuhý knedlík rozzlobí ? Nejde jenom o vyznání, taky skutky, milí páni, skutky lásku násobí.