Dnes v noci zdálo se mi, že je jaro zas a v okně zvadly květy, které přines mráz. Pak se mi zdálo o mém milém a pak mně vzbudil bílý den, pod oknem ráno našla jsem sněženky jemné jako sen, celý den hádám, kdo je za mé okno dal. Ve sněhu bílou zahradou dvě stopy mého dárce jsou, který mi z lásky možná květy natrhal. Je bílý sníh, kam jen se podívám, ve sněženkách však jaro mám. V těch květech mnoho příslibů, že v jednom z krásných jarných dnů, přijde též ten, kdo první sněženky mi dal.