^CHlad trápí malého Somálce. Na pla^Emi/Hkát v obálce ^Edim/Bkoukám, že prý mám mu něco ^A7dát. Když mu ^Fjím pomeran^Gče, moh bych mu ^Cpřispět na ran^Amiče a když mi ^Fšije kalho^Gty, moh bych mu ^Cpřispět na lho^Amity, ale ^Fnež se odhod^Glám dát dar mu ^Cna vesnici ^A7nebo farmu, ^Fneváhám si chvíli zavá^Ghat. ^FTrápí mě to ^Gtím spíš, ^Cže to je po^Amitíž, kterou ^Fkdyž nikdo ne^Gvyřeší, ^Cbudem v pytli ^Amivši, ale ^Fstejně popr^Gvý i postý, ^Cvždy když protá^A7hnu si prsty, ^Fže přiložím ruku k dílu, ^Gneplýtvám sílu. Fuj! Někdo odhodil na zem jelení lůj, moh bych ho dát do koše, i když není můj. Když jsou jedni prasata, můžou být druzí klasa ta, která klidně uklidí bordel ostatních lidí, ale než se odhodlám se sehnout pro mast na rty odhozenou, cosi ve mně říká: “Ještě stůj!” Proč ^Cmám dělat tamto, když tamten ^Amitamto nedělá? A proč ^Fnemám dělat tamto, když tam^Gten tamto dělá? Já ^Cnepotřebuju ze sebe ^Adělat anděla, vždyť ^Fdobrých lidí jsou tu celá ^Gkvanta. Tak proč ^Fmusel bych být ^Gjak tamten či ^Ctamta? ^A7 Tak proč ^Fmusel bych být ^Gjak tamten či ^Ctamta? Plast místo skla chcem chlast do plastu stále klást, Smetana dnes psal by “Mou plastovou vlast”. Vždyť na chléb i loupáček můžu mít vlastní sáček a na s sebou kafíčko nemusím dávat si víčko. I když za planetu rád se modlím, obětovat kus pohodlí odkládám na zítra zas a zas. Trápí mě to tím spíš, že to je potíž, kterou když nikdo nevyřeší, budem v pytli vši, ale stejně poprvý i postý, když se skoro začnu postit, kdesi v hlavě ozývá se medový hlásek: Proč mám dělat tamto, když tamten tamto nedělá? A proč nemám dělat tamto, když tamten tamto dělá? Já nepotřebuju ze sebe dělat anděla, vždyť špatných lidí jsou tu celá kvanta. Tak proč nemoh bych být jak tamten či tamta? Tak proč nemoh bych být jak tamten či tamta? Znám jednoho Frantu z vesnice, to je fakt pán! I kdyby dav šel jinam, klidně bude sám, který svižně přikřepce, převést přes přechod slepce a naopak v diskontu nepředbíhá celou frontu, když otevře nová pokladna, Franta, to je prostě kladňák. Přál bych si, ať se mu vyrovnám! Říkám si to tím spíš, že každou potíž, on jde řešit a neřeší, ty, kteří hřeší a stejně poprvý i postý Franta protáhne si prsty a přiloží ruku k dílu, neztrácí sílu. On nestará se o to, že ten tamto nedělá a nestará se o to, že tamten tamto dělá. A když říkal jsem mu blázne tak z jeho úst zazněla jedna další skrytá varianta, že prý on je on, ne tamten, ani tamta A že i já jsem já, ne tamten, ani tamta. Ó ó ó jednou chtěl bych být jako Franta a né za takovýho ignoranta jako teď.