Slavik
Každý den, kdy zapadá slunce
a kdy člověk rád sní,
ve mně velkoměsto mluví
a já bývám sentimentální.
Každou noc, kdy pořád mi mluví,
nenajde zázraky dnů,
tvoje kroky bloudí kolem
a já bývám sentimentální.
Každou noc, kdy náhodou
já obětně zkusím noblesu tvou,
zachvátí mou duši plamenem city,
které v ni skryty dávno jsou.
Každý den, kdy zaplanou světla,
hudba kouzelně zní,
já též na má okna vidím,
dál ve tmě doma sedím,
zamyšlena hledím,
bývám sentimentální.
🏆 Pozri si TOP 100 najhranejších piesní
→
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵