Když se na zem letenské pláně žluté listí počne stlát, zmlknou rázem petřínské stráně, příroda jde, už jde spát. Přešlo léto, podzim vkročí, vítr vane odevšad a do bran Prahy pyšně kráčí zimy slavný majestát. Když padá v Praze na zem první sníh a po střechách se rozlétne, když usadí se všude na větvích, na Petříně i na Letné. Když malostranské střechy pod hradem jsou bílé jako housátka a Hradčany se skví jak diadém, je Praha jako pohádka. Když se v lesku své nové krásy halí Praha v bílý šat, jako starý kmet bělovlasý hledí na ni Vyšehrad. Pražské věže, které byli vetché jako pacičky, změnili se v malé chvíli v samé bílé růžičky. Když padá v Praze na zem první sníh a po střechách se rozlétne, když usadí se všude na větvích, na Petříně i na Letné. Když malostranské střechy pod hradem jsou bílé jako housátka a Hradčany se skví jak diadém, je Praha jako pohádka.