Spolu: Jó, když my byly jen dítka, táta náš jen nutil číst a psát, měl svůj cíl, ten správnej muž, co z nás batolat se má stát. Jana: Že já mám být vtipnou dívenkou, pak, že si má bohatej mě vzít. Karel: Já mám jít zase do škol, jméno získat, sedm titulů v kapse mít. Spolu: A dítka propadly toulkám, toulkám, a táta si říká, to koukám a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. My dlouho, dlouho byly bez peněz, musím říct, že jsme někdy ještě dnes, my neměly dům, ani ten podnájem a žádný plat jen, když vám zahrajem. Jana: Já si řekla tenkrát, že bylo mi líp. Karel: Já vím, když táta náš v rukou tě hřál. Spolu: Osud náš ten byl by jistější, jen dělat všechno jak si táta přál a my dva propadli toulkám, toulkám a táta si říká, to koukám, a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. Teď se k nám úspěch přiklání a táta náš se smířil s tím, že je zpěv povolání, rozdávat smích, že není neštěstím. Karel: Rozdávat smích a náladu mít. Jana: Holka tě nechá, bolí tě kříž. Karel: Ha, ha, cesty a prach, ale není čas klít, všechno žene tě dál, proč to víš. Spolu: To dítka propadly toulkám, toulkám a táta si říká, to koukám a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. Toulkám, toulkám a táta si říká, to koukám a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. Toulkám, toulkám a táta si říká, to koukám a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám.