Netoliko, že je tma, ale nevidím. Vím, že je tu všude tma, já ji nevidím. Vidím jenom to, že nevidím nic, když připustím, že vidím, měl bych vidět víc. Svou hlavu, trup, dvě ruce, nohy nevidím. Tak kam se poděl můj doposud dokonalý zrak? Na všem leží neproniknutelně modrý mrak, tmavomodrý mrak. Sám nevím ani, kudy jíti mám a kam a to, že na hlavě tmavomodrý klobouk mám, to je právě klam. Nemám hlad, tak, co mi naplat, že, že mi chutná. Co naplat, že ač nemám hlad, duše smutná. Pět neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let melancholicky jsem pozoroval svět, tmavomodrý svět. Nemám hlad, tak, co mi naplat, že, že mi chutná. Co naplat, že ač nemám hlad, duše smutná. Pět neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let melancholicky jsem pozoroval svět, tmavomodrý svět.