Je možné, živote,
z tvých křídel
jen muší křídlo
k rameni si přišpendlit.
Trošičku vzlétnout,
tiše, neslyšitělně žít
a také vetřít tě a cítit
tu slavnou vzpouru,
jak se v nás zmítá.
Šplhat se na strmou věž,
pohladit oči hvězd,
na tenkých olších vybírat
hazardní stračí hnízda.
Je možné, živote,
být někde v koutě,
popíjet
odvary zahořklých stesků,
hledat a setřít stopy,
krčit se při jarním blesku.
A také řídit motory skútrů,
když podzimní vichr
jim řídítká láme,
plachty plavcům líbat,
když pod lunou napínají
oblouk ramen.
Je možné, živote,
necítit z tebe nic,
jen tlukot vlastních cév,
být urvanou pevninou,
být suchou slupkou plec.
A také žít, přežít až k prasknutí plic,
žít až ztratím někde v strži vaz,
žít, přežít až k prasknutí plic,
hlodat výbuchy trysek,
najít si jenž jsou v nás.
Neboť jsi jenom jeden
a jednou jsi nám dán,
nemít tě darem,
zdarma a jenom tak,
udolat tě
a být tebou ve slavné vzpouře udolán.
Žít, přežít až k prasknutí plic,
žít až ztratím někde v strži vaz,
žít, přežít až k prasknutí plic,
hlodat výbuchy trysek,
najít si jenž jsou v nás.
Neboť jsi jenom jeden
a jednou jsi nám dán,
nemít tě darem,
zdarma a jenom tak,
udolat tě
a být tebou ve slavné vzpouře udolán.
Jen jednou jsi nám dán,
jen jednou jsi nám dán,
jen jednou jsi nám dán.
Slavik
🌟
(5743 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.