Helena: Pročs mi sám
připomněl
zas těch pár dnů?
Karel: Jen ze svých
sobeckých
důvodů.
Helena: Hmm, úvod jsi zvlád,
mluv dál,
snad smím ten záměr přijmout,
vždycky kompliment
mi krásně zněl
z tvých rtů.
Karel: Já ex post slabost mám
pro těch pár dnů,
deset rán,
jedenáct soumraků.
Helena: Útulný kout
skryl nás
do tajných zátok
mých a tvých řas
i v dešti příšerném
svět zdál se bez mraků.
Spolu: Snad smíš jen jednou
prožít těch pár, pár dnů.
Karel: Jak žák tehdy jsem zahořel,
němý stál před tvou krásou.
Helena: Ó, ta tvá slova dnes, bohužel,
o pár let zpožděná jsou.
Karel: Kdy jsem já vlastně žil?
Jen těch pár dnů.
Helena: Vlastně žils jen těch pár dnů.
Karel: Objevil světadíl zázraků.
Helena: Světadíl zázraků.
Spolu: Proč s léty ztratíš,
zradíš, prodáš, zboříš
chrám snů?
Proč máš jen jednou
prožít těch pár, pár dnů?
Karel: Snad můžem stokrát.
Helena: Kdo z nás ví?
Snad stokrát.
Karel: Ne jenom jednou.
Spolu: Nalézt, vyhrát
těch pár, pár dnů,
těch pár, pár dnů.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.