Až začneš vnímat čas a prohlédneš hru světel, co lžou, jako dřív zajdi spočítat si hvězdy, pořád tu jsou. Až tvůj spánek, dříve klidný, jako lehké pírko odnese shon, až tě unaví písně, zastav se a poslouchej zvon. Zvoní ti stůj, nečekej, začni tím, co je prosté a blízké, vyjdi do polí a chvíli seď a poslouchej, co zpívá ti zvon. Zvoní ti stůj, začni teď, nečekej až stane se zázrak a vyjdi do polí a poslouchej, to všechno, co ti vypráví zvon. Až poznáš jak je krásné jenom jít a zasadit strom, který jednou vyroste a nespálí ho mráz ani hrom. Až poznáš, že je v prostém díle víc než v bublině slov, buď pevný jako zvon a svoje srdce přetav si v kov. Zvoní ti stůj, nečekej, začni tím, co je prosté a blízké, vyjdi do polí a chvíli seď a poslouchej, co zpívá ti zvon. Zvoní ti stůj, začni teď, nečekej až stane se zázrak, vyjdi do polí a poslouchej, to všechno, co ti vypráví zvon.