Ať je léto nebo září, nebo chyba v kalendáři, ať je mráz, či fujavice, nepoznáme letní hice. Ať je středa nebo pátek, nebo svátek nemluvňátek, máme rádi polku a cítíme k ní vděk. Ať patří k nám jak dřív a ať má břink i v těhle synkopách, co jí dal swing, ať rodné lány šíří dál, zní tím, co táta zpívaval. Ty, ať jsi mládenec anebo kmet, žabec naivný, či doktor věd, dbej, aby z údolí i hor zněl tenhle nestárnoucí chór. Pojď sem s tím sudem, vyval ho, ať máme klid, my chvíli budem zpívat a ze sudu pít. Křič bum tarará, tancuj s tou, kterou máš rád, kapelník, ať sám se stará jak to dál má hrát.