Neodcházej, když víš jak pláču, neodcházej, když znáš můj žal. Pokoj můj zesmutněl, ty odcházíš, šedý stín jde blíž a blíž. Neodcházej, nesmíš se loučit, neodcházej, nevím, co dál. Vždyť vidíš slzy mé, lesk očí mých, hlavu mou skrytou v dlaních. Uhaslo by slunce, které do mých oken svítí, v krbu zhas by oheň, který jen úsměv tvůj vznítí. Neodcházej, svět byl by prázdný a samotná se já bojím. Za oknem uvadnou květiny mé, bez tvé lásky zářivé. Vím, že nemůžeš být tak zlý, abys teď šel za ní a zmizel navždy a bez rozloučení. Já nechci už nic víc, jen mám jediné přání, jedinou prosbu a život můj je v ní. Tak proč já to říkám dál, když, bohužel, už jsi dávno, dávno odešel.