Josef: Zdá se mi často o velkých řekách, o kterých v dětství četl jsem, o cizích městech, vzdálených krajích, a přece rád mám jen svou zem. Zdá se mi někdy o cizích zemích, zámořské lodě plují tam, v jedné z těch lodí, jak plujem spolu přes širý oceán. Spolu: Vídávám ve snách Orinoko, tu řeku z vyprávění znám, je tmavá jako tvoje oko a jako ty je líbezná. Tam na té řece, kde jsme sami pod kávovníkem s tebou sním, v zelené džungli pod hvězdami zas příběh svůj si vymýšlím. Ohé, ohé, jak plujem spolu temnou nocí, ohé, ohé a z polibků nás budí den. Vídávám ve snách Orinoko, tu řeku z vyprávění znám, je tmavá jako tvoje oko a jako ty je líbezná. Tam na té řece, kde jsme sami pod kávovníkem s tebou sním, v zelené džungli pod hvězdami zas příběh svůj si vymýšlím. Ohé, ohé, já našel, milá, ve tvých očích, ohé, ohé, své Orinoko a svůj sen. Orinoko, Orinoko, Orinoko...