Karel: Táta říká: Já tě nepoznávám, mámě zdám se jiný nežli dřív, proč bych se měl hádat, za pravdu jim dávám, stejně už jsem víckrát hlavou kýv. Dřív jsem chodil krokem spíše líným, loudal jsem se nejraději sám, dnes mám navíc přátel, více méně jiných, možná proto jinačí se zdám. Spolu: Kvůli tvým očím modrošedým, za tebou lítám, neposedím. Kvůli tvým očím sebejistým, za tebou kráčím jako tvůj stín. Karel: Když se někdy do zrcátka dívám, krátký pohled krásce postačí, velký lásky vzývám, přesto něco skrývám, žádný div, že zdám se jnačí. Spolu: Kvůli tvým očím modrošedým, za tebou lítám, neposedím. Kvůli tvým očím sebejistým, za tebou kráčím jako tvůj stín. Kvůli tvým očím modrošedým, za tebou lítám, neposedím. Kvůli tvým očím sebejistým, za tebou kráčím jako tvůj stín.